Týden mokrý a vlastně dost zbytečný. Bloumali jsme furt jen po našich lesích s výjimkou jednoho Karlovského okruhu, který navíc nebyl ten dlouhej. I když to na fotkách není úplně poznat, vlastně to bylo zcela vodítkové období, přitom já to vidím tak, že už nepajdám a i ty tlapky se tak trochu spravily, i když teda zrovna dneska jsem trochu dělal krvavé stopičky.
Zatěžkávací zkouškou ba přímo bobříkem samoty jsem prošel ve čtvrtek, neb ráno páník odjel někam, panička odešla tamtéž a byl jsem skoro celý den sám, navíc se páník nevrátil až do pátečního odpoledne! No musel jsem ho přivítat, takže budeme prý obnovovat trávník před vchodem, trochu mi to ujelo, no, ty drny taky nic nevydrží dneska. Ale to vlastně byla jediná pěkná chvilka, mokro všude, že se mi ani čůrat nechce, vždycky jen vyběhneme přes ulici do sídliště, přeznačím několik nesmyslných vzkazů a prostě je táhnu zpět domů, do sucha a tepla. Asi už stárnu.
Psáno 5.10.2024

Celý týden se motáme kolem baráku, protože panička se děsí, že bychom zase našli houby. V neděli jsme si vyběhli na Maliník a ejhle, tam se běžý jakýsi spartanský závod. Tak jsme se snažili vyhnout z trasy a hned jsme zakopli o praváky. A tak už se potulujeme jen v těsném okolí našich kopců se snahou už nic nenajít. Navíc já trochu pokulhávám tradičně na pravou zadní a tak mi panička předepsala úplně klidovej režim. To značí, že v podstatě mě nepustí z vodítka. A protože páník s foťákem pak skuhrají, že nedělám na šňůrce dostatečné skopičiny, tak ona občas trochu vyměkne a na chvilku mě pustí. Když jsem ve svým, tak já vlastně ani nikam neutíkám, protože to tu znám jak svou misku. To jen tak občas popoběhnu, páník spustí rychlou kanonádu a něco z toho vybere, čím rozšklebenější, tím pro něj lepší. Musím se na to začít trochu soustředit, aby měl nějakou radost.
Až teprve dneska jsme trochu změnili terén, i když prý už teta Beta a určitě i Najtík tady taky chodili. Byli jsme ve Višňové a obcházeli takovej kout, No a tam se mi to stalo. Panička mi ještě vesele ukazovala, že v poli je srnka a já teda za ní tak jako trochu chtěl jít, ale věděl jsem že nesmím. No a pak panička udělala tu osudovou chybu - vytáhla mobil a začala studovat mapy.cz. Stačilo jen trochu se odpíchnout a pak už mě nemohli najít, rpotože jsem se zaběhl napřed do lesíka, pak jsme přeskočil potok a zarazil jsem se o ohradník, který mě ale opravdu nepěkně nakopnul. Za tím ohradníkem byly přátelský kravky, ale ohradník byl nemilosrdnej. A tak jsme stál a čekal, až si mě najdou, přenesou mě přes potok budou mě litovat. No, panička mě našla, ale ani maličko mě nelitovala a za ty slova, co mi věnovala, se jednou ještě určitě omluví někde na psociálce, počítám. Teď ale budu chvíli hodnej, co kdyby nechtěla vydat do kuřátko, co bylo ráno v hrnci...
PSáno 12.10.2024